Skutečný příběh: Jak se 16letá dívka stala matkou 150 dětí.

Podzim a zima 1941-1942 byly nejstrašnějším obdobím blokády. Předčasná zima, mráz, hlad, nepřetržité bombardování.

Březen 42… Evakuace dětí od jednoho a půl roku do 12 let. Prodrali se přes Ladožské jezero z obleženého města. Děti byly odváženy nákladními auty.

Toktogon Altybasarová je ve své rodné zemi nazývána „ženou-legendou“. Byla známá tím, že se během Velké vlastenecké války starala o děti evakuované z Leningradu.

Toktogon Altybasarová se narodila v roce 1924 v Issyk-kulské oblasti v Kyrgyzstánu. Byla obyčejnou kolchoznicí.

Začátek války ji potkal v 16 letech, tehdy byla jmenována předsedkyní vesnické rady ve vesnici Kurmenty. 27. srpna 1942 Toktogon Altybasarová převzala do své péče 150 evakuovaných dětí z Leningradu. Bydlely v ubytovně místního kolchozu a dalších deset let žily jako velká rodina, dostalo se jim vzdělání a teprve pak se rozjely do různých míst.

„Děti byly přiváženy hladové, roztrhané, neoblečené,“ vzpomínala Toktogon se slzami v očích, „některým byly dva, tři a půl roku. Nevěděly, kde jsou jejich rodiče.

Mnohé děti dostaly nová jména a příjmení. Toktogon spolu s lékaři určovali věk malých dětí od oka a mnohým z nich vymýšleli jména a příjmení. Protože cesta z Leningradu do Issyk-Kulu byla dlouhá a hadříky s napsanými jmény přivázané k ručičkám vybledly od dětských slz.

Toktogon se nestarala o děti jen tak. Ve svých 16 letech jim dokázala, jak poznamenali obyvatelé, předat mateřskou pozornost a vřelost.

Byla přezdívána „matkou 150 dětí“, ačkoli spolu se svým manželem frontovým vojákem, který také nedávno zemřel, vychovala nejen 150 dětí z obklíčeného Leningradu, ale také osm vlastních dětí. Zůstalo po ní 23 vnoučat a 13 pravnoučat.

Lidé, kteří tuto ženu znali, říkají, že celý život dostávala dopisy od svých svěřenců, kteří se pak rozjeli do celého Sovětského svazu, a pečlivě je uchovávala.

Noviny o ní často psaly a natáčely televizní pořady, v nichž Toktogonová říkala:
„Milovala jsem tyto děti, jako by byly moje vlastní. A vždycky na ně čekám.

V Parku vítězství pojmenovaném po Dajru Asanovovi v Biškeku je pomník, na němž je vytesán obraz Toktogon v objetí s jedním z jejích „dětí“.

Toktogon Altybasarová prožila své poslední dny obklopena svými rodnými dětmi a vnoučaty a přála si, aby „na zemi už nikdy nebyla válka“.

Hrdinná žena zemřela ve své vlasti, v Kyrgyzstánu.