Za vsí se modral les
přeložil Ladislav Fikar – 1955
Za vsí se modral les. Byl červenec,
obilí zlátlo … a těch skřivánků!
Na mezi v rose mladý buďonec
děvčátko bosé líbal v heřmánku.
Měl rudé chocholaté pačesy
a dětské ještě chmýří kolem rtů.
Troubili trubači. - Ach, žijte tu,
vy modroočko, šťastně žijte si! -
Dnes prvně líbal … Sladký živote! …
Modři ty zlatá, světlo v jabloních! …
Odešel. Třeskla kulka za plotem,
kozáci přehnali se na koních.
Provlhl rosou jeho šátek, plášť.
Dívka má slzy v hrdle, v prsou až …
Dostal ji první, přímo do spánku.
Obilí zlátlo, spal tam v heřmánku.
Šla léta …
A já píšu řádky ty,
že tam tak ležel v poli - zabitý.
I tobě, drahý druhu neznámý,
je možná sedmnáct. A chrpami
svou první lásku létem vedeš si -
a nad tvým srdcem jak by měsíc stál.
Ty možná proto dnes tak šťasten jsi,
že tamten … tamten nedomiloval.