Komentář k následujícím pěti pojmům. Je nutné si ujasnit, jak se věci mají. Co vedlo k tomu, že se věci mají tak, jak se mají. Chápat minulost. Pochopit podmínky procesů, které proběhly právě tím způsobem, jakým proběhly a nakonec vyústily v současnost – přítomnost. Je také nezbytné ujasnit si, kam se to celé hýbe, jaké jsou nastaveny cíle. Kdo ty cíle nastavuje a kdo je realizuje. Tedy rozumět budoucnosti. Výsledný výběr budoucnosti v závislosti na znalosti lekcí z minulosti pak vede k současnosti.

Nezbytné je uvědomit si, co v tom celém představuje Bůh a jaké on má cíle. Totiž od toho, jaký si uděláme obrázek světa, se bude nakonec ten svět a jeho reálný obraz odvíjet. A proto je nutné disponovat adekvátním a pravdivým obrazem světa a života. Neboť na základě nepravdy a iluze se nedá rozvojovým způsobem budovat, o čemž již hovořil Jan Hus ve svých kázáních nebo i Ješua Ha Nocri. Ještě pregnantněji řečeno. Klíč se nachází v mravnosti:

Vše probíhá tím nejlepším možným způsobem v závislosti pouze na jedné jediné věci a tou je míra mravnosti všech zúčastněných vstupujících do probíhajícího procesu.

Následuje výčet pěti pojmů, které představují určitou mozaiku. Celkové uchopení na jisté úrovni. Pořadí není náhodné. Také výběr velikosti písma v nadpisech není náhodný. Ani to, že dva pojmy jsou vysloveně pozitivní a dva vysloveně negativní a pátý je tak nějak neutrální, resp. vlastně podle toho, ve které variantě společenského uspořádání se rozhodne žít, je naplněn buď dobrem nebo zlem. A to uspořádání má v sobě jistou logiku, která by se dala vyjádřit poměrem 3:2.

Bůh-Vesmír

Bůh-Vesmír – všeobjímající proces sestávající z do sebe vložených procesů řízení a samořízení. Cílem je znovusjednocení původní jednoty ovšem již v materiální mnohosti a rozprostraněnosti. Systém všeho-míry tvoří celek, kde jednotlivé části jsou vzájemně podmíněny. Jde o systém provázanosti a podmíněnosti. Vše je od základu rozvojové a postupně jsou vytvářeny podmínky pro svobodnější struktury. Cílem je dosažení míry – harmonie ve všech myslitelných směrech. Systém spěje k rovnováze – království božímu na zemi.

Člověk

Člověk – vykrystalizovaná struktura v systému podmíněností všeho-míra. On vyrůstá ze systému podmíněností a je do toho systému včleněn. Disponuje svobodou, překonává nižší formy algoritmů – rostlinné, živočišné – a tvoří skrze pojem. Vybírá z alternativ budoucího. Člověk je sám sobě podmínkou. Např. přirozené rozdělení na dvě pohlaví z jejichž konkrétního sjednocení vzniká nový život. I na všech ostatních úrovních – rodina, obec, národ, civilizace, lidstvo jsou si lidé podmínkou. A proto výběr uspořádání vztahů mezi lidmi se nachází v jejich rukách. Cílem je harmonie a plošný rozvoj bez výjimky pro každého jednoho do maxima jeho možností. S ohledem  na okolní prostředí ve smyslu objemnější podmínky života člověka ve společenství. Cílem člověka je  stát se náměstkem Boha na Zemi.

Spravedlivá společnost – soubornost

Spravedlivá společnost (soubornost) – taková forma uspořádání vztahů mezi všemi členy společnosti bez výjimky, která se bezvýhradně usiluje o vykořenění všech forem parazitismu na všech úrovních společenských vztahů. Tedy jde o upřímnou snahu identifikovat a řešit – odstraňovat – problémy ve společnosti plynoucí z toho, že si někdo nebo nějaká skupina uzurpuje právo rozhodovat o druhých a z toho čerpat nějaké výhody. Hledají a nacházejí se systematické postupy identifikace rozvoje počínaje individuem až po celek, hledá se míra a stabilita na různorodých úrovních procesů a jejich řízení ve vztahu jak dovnitř, tak i ven. Za hlavní zdroj inspirace se považují samotným člověkem nestvořené přírodní procesy, v nichž se odráží Míra nejvyššího tvůrce – Boha. S vědomím toho, že maximou člověka nejsou algoritmy dané nižším formám života. Buduje se úsilím všech takzvaná soubornost, sjednocení na cílech, kdy se realizuje zájem všech. Menšinové zájmy nejsou potlačovány, avšak také nejsou vyhlašovány za normu. Systematicky se řeší konfliktní cíle tak, aby se korigovaly a dostaly do souladu s cíli hierarchicky nadřazených struktur až po nejvyšší – Boha.

V duchu: Pravda není v síle, nábrž síla je v pravdě.

Davo-„elitarismus“

Davo-„elitarismus“ – systém společenského uspořádání odkloněný od bolševismu. Davo-„elitarismus“ je postavený na lži. Lež jako záměrné udržování při životě nepravdy plodí další lži. Lež, to je neadekvátní obraz reálného procesu. Lež je zároveň i zlo. Přírodní systém daný a udržovaný Bohem je striktně dobrý a rozvojový. Avšak v něm rodící se struktura, která se osvobozuje od některých podmínek svého bytí, si může vybrat i chybu – nepravdu. To je sice nesprávná a nežádoucí cesta, ale je možná. Systém jako celek se potom snaží tuto chybu opravit. Otázka potom zní, zda je proces vnímavý k varovným signálům a usiluje o opravu vzhledem k těm rozpoznaným varovným signálům. Chyba je také jistým nástrojem poznání. Což nesmí vést k tomu, že se stane cílem programu.

Davo-„elitarismus“ jako systém společenského uspořádání staví na principu – rozděluj a panuj. Např. základní řez systémem: dav-„elita“ a dav-otroci. Ten princip – rozděluj a panuj – je využíván na všech úrovních společenských vazeb. Až k izolaci každého jednoho individua do jeho já – ega. Tak zvaný já-centrismus, kdy nešťastné do sebe uzavřené individuum sleduje nesourodou stále se proměňující změť barevných střípků a má problémy pochopit základy toho, co ho přímo obklopuje, natož pak chápat procesy, které se nachází mimo jeho dohled.

Hlavním cílem davo-„elitarismu“ je skrze aplikaci principu rozděluj a panuj znemožnění rozvoje soubornosti – tzn. sjednocení na kolektivní úrovni. K tomu jsou využívány různé způsoby manipulace realitou. V poslední době např. přehnaná orientace na materiální složku bytí a naopak potlačování duchovního – pravdověrného – rozměru bytí. Různé nesmysly z oblasti černé a jiné magie jsou protěžovány. Dalším podstatným nástrojem je koncept vyvolenosti. Kdy se rafinovaně kultivuje a udržuje v platnosti pyramida moci podobná té, která funguje v armádě. Jednoduše základním cílem je znemožnit lidem stát se lidmi.

Fašismus

Fašismus – hraniční forma davo-„elitarismu“, kdy se on již ani nesnaží skrývat svou povahu a otevřeně začíná využívat násilí jak dovnitř, tak ven. Také zde platí, že hlavním cílem je neumožnit lidem stát se plnohodnotnými lidmi. Jde o stav společenského uspořádání, v němž se již otevřeně likvidují ty struktury, které se nějak vymezují vůči falešné moci zločinců a lhářů. Fašismus je nejhorší možný systém společenského uspořádání. Typicky má skrytě korporátní povahu, neboť i moc v davo-„elitarismu“ resp. fašismu má skrytou povahu, protože jde o moc postavenou na zločinu. Pozemskými majiteli systému davo-„elitarismu“ jsou v podstatě soukromé osoby a jejich firmy. A nejde tu o zločin z nevědomosti. Jde tu o zločin promyšlený, cílevědomě organizovaný. V jeho základech leží dlouhodobé plány. Skutečným majitelem této formy uspořádání společenských vztahů je v podstatě sám Satan – neboli algoritmika ďábla – odklon od záměru a cíle Boha. A přesto se vše odehrává v Bohu a jeho plán má nejvyšší prioritu…