Vyprávění se odehrává v květnu 1945, kdy v Praze vypuklo povstání proti nacistickým okupantům. Železničáři z venkova se rozhodli přispět bojující metropoli dodávkou zbraní, a to i za cenu vlastních životů. Málo známé téma zásobování Prahy municí a zbraněmi při květnovém povstání, které nouzově potřebovalo pomoc z okolních vesnic a měst, aby se povstalci dokázali postavit nacistickým jednotkám v ulicích Prahy.
„Němci měli takové vagóny na všech větších nádražích v Praze. Po vypuknutí povstání se vykrystalizovaly tři základny, kde se improvizované obrněné vlaky sestavovaly. První byla v Roztokách u Prahy, kde povstalci sestavili vlaky Sokol, Stalin a Orlík II. Ty operovaly na kralupské trati v Holešovicích, Bubnech, a dokonce až na Negrelliho viaduktu v Karlíně,“ popisuje historik Vojenského historického ústavu Tomáš Jakl.
Druhá základna byla na smíchovském nádraží, kde měli povstalci k dispozici dva obrněné vlaky (č. 1 a 2, později Blaník), které bojovaly v oblasti Smíchova, Zlíchova, Hlubočep a Velké Chuchle. A ostřelovaly nepřátele i v Podolí, v Braníku či na Pankráci.
Třetí, nejdůležitější základnou bylo nádraží Praha-Vršovice, kde pražští bojovníci sestavili během povstání dokonce osm improvizovaných obrněných vlaků, které se zapojily do bojů v Hostivaři, Záběhlicích, Krči a zajížděly až třeba na Vyšehrad. Dostaly jméno Praha (přejmenována 9. května na Moskvu), Vršovice, Orlík I, Praha II, Libuše, Žižka, Uhříněves a Smíchov.
Do krvavé řeže v Praze tak tedy nakonec zasáhlo čtrnáct povstaleckých obrněných souprav. A pouze dvě byly zcela zničeny.
Článek k tématu na aktuálně.cz:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/obrnene-vlaky-povstalcu-bojovaly-s-obrovskou-presilou-esesac/r~b7ffa634add211ebbdfd0cc47ab5f122/