Irena Aneri
Vzhledem k článku Vladimira Putina uvádějícím historii na pravou míru si myslím, že by bylo ještě jednou dobré nechat promluvit přímo maršála Ivana Stěpanoviče Koněva o začátku viselsko-oderské operace kvůli situaci na západní frontě v Ardenách a více tak upřesnit tento dějinný okamžik.
Viselsko-oderská operace i Ardeny od I. S. Koněva, úryvky z knihy Čtyřicátý pátý
Vezmeme-li viselsko-oderskou operaci jako celek, postoupila vojska 1. běloruské a 1. ukrajinské fronty za aktivní součinnosti vojsk 2. běloruské a 4. ukrajinské fronty za dvacet tři dny ofenzívy o 600 kilometrů, rozšířila průlom na 1000 kilometrů, přímo z chodu překročila Odru a vytvořila za ní několik předmostí. Přitom se 1. běloruská fronta, která vytvořila kostřínské předmostí, ocitla 60 kilometrů od Berlína.
V průběhu operace očistila vojska 1. ukrajinské fronty od nepřítele jižní Polsko s jeho starobylým královským sídlem Krakovem, obsadila hornoslezskou průmyslovou oblast (pozn. aniž by dopustila její zničení, čemuž napomohlo vytvoření ústupového koridoru pro Němce) a po vytvoření operačních předmostí na západním břehu Odry zajistila příznivé podmínky pro zasazení dalších úderů nepříteli jak směrem na Berlín, tak směrem na Drážďany.
Podle našich výpočtů rozdrtila 1. ukrajinská fronta za dvacet tři dny bojů 21 pěších a 5 tankových divizí, 27 samostatných pěších a 9 dělostřeleckých a minometných brigád, nemluvě už o značně velkém počtu různých speciálních jednotek a samostatných praporů.
V průběhu operace bylo zajato 43 000 vojáků a podle našich výpočtů zabito více než 150 000 vojáků a důstojníků. Mezi ukořistěným materiálem bylo přes 5000 děl a minometů, přes 300 tanků, přes 200 letadel a značné množství nejrůznější výzbroje a bojové techniky.
(…)
Podívejme se, co napsal později západoněmecký vojenský historik a bývalý generál nacistické armády Friedrich Mellenthin: „Útok Rusů se vyvíjel s nevídanou silou a rychlostí. Bylo jasné, že jejich vrchní velení plně zvládlo technickou stránku organizace útoku obrovských mechanizovaných armád. Nedá se popsat, co všechno se událo v prvních měsících roku 1945 mezi Vislou a Odrou. Evropa od pádu římské říše nic takového nezažila.“
Tady by sice bylo možno udělat tečku a přejít k dalším operacím, kdyby se ovšem v historii vojenství tolik nerozmáhalo falšování, kterému se na Západě věnuje každým rokem více lidí.
V některých historických dílech, dokonce i v takových napohled solidních, jako jsou knihy amerického historika Forresta Pogue nebo britského vojenského historika Johna Fullera, bychom marně hledali alespoň zmínku o tom, že sovětská vojska zahájila na východní frontě viselsko-oderskou operaci o osm dní dříve, než bylo plánováno, a to jenom proto, abychom pomohli spojencům, kteří se dostali před Novým rokem do svízelné situace, a i když potom nastalo určité zlepšení, dívali se na ni ještě začátkem ledna se značným znepokojením.
Uvedu citáty ze dvou všeobecně známých dokumentů:
„Boje na západě jsou velmi těžké a vrchní velitelství bude musit učinit co nevidět důležitá rozhodnutí. Víte sám z vlastní zkušenosti, jak velmi obtížná je situace, kdež je třeba bránit širokou frontu po dočasné ztrátě iniciativy… Byl bych Vám velmi vděčen, kdybyste mi mohl sdělit, zda můžeme počítat s velkou ruskou ofenzívou na viselské frontě nebo jinde během ledna… Považuji věc za naléhavou.“
To napsal 6. ledna 1945 Churchill Stalinovi.
„Chystáme se k útoku, ale počasí nyní naší ofenzívě nepřeje. Vzhledem k situaci našich spojenců na západní frontě se však hlavní štáb vrchního velení rozhodl urychleně dokončit přípravy a bez ohledu na počasí zahájit rozsáhlé ofenzivní akce proti Němcům na celé střední frontě, nejpozději ve druhé polovině ledna.“
To napsal Stalin Churchillovi hned druhý den, 7. ledna 1945.
Výsledky této korespondence jsou známy. Ne ve druhé polovině ledna, ale za necelých pět dní po Stalinově odpovědi, 12. ledna za svítání začala viselsko-oderská operace.
Jakékoliv zamlčování nezvratných historických faktů, jak to dělají někteří západní vojenští historikové, vypadá tedy mírně řečeno nesolidně.
Ale část těchto historiků jde ještě dále. Pokouší se dokázat, že prosincová ofenzíva na západní frontě v Ardenách prý donutila hitlerovské vedení nejen vrhnout do tohoto prostoru všechny zálohy a doplňky, ale i stáhnout značné síly z východní fronty, což prý německá fašistická vojska na východní frontě natolik oslabilo, že Sovětská armáda mohla dosáhnout v lednové a únorové ofenzívě roku 1945 tak velkých úspěchů.
Tendence těchto tvrzení je jasná. Překvapuje však něco jiného – jak lehce se uchylují k takovém falšování historie lidé, kteří velmi dobře vědí, že existují oficiální dokumenty německého generálního štábu, které se zachovaly, a které nikdo ze světa nesprovodí, a že stačí celou tuto falešnou koncepci s nimi porovnat, aby z ní nezůstal kámen na kameni.
Není sporu o tom, že ofenzíva v Ardenách donutila německé velení, aby vrhlo do tohoto prostoru své zálohy a doplňky, jak to vyžaduje každá velká ofenzíva.
Když se však podíváme na číselné údaje hitlerovského generálního štábu, zjistíme, že od října do prosince 1944, tj. v období přípravy a provedení ardenské útočné operace, přemístilo hitlerovské velení z východní fronty na západní jenom pět a půl divize. Zároveň v témže období posílilo svá vojska na východní frontě o 25 divizí a 11 brigád, přemístěných z nejrůznějších jiných front a směrů a posbíraných doslova odevšad.
Vezmeme-li tedy souhrnné údaje, působilo na západní frontě, kterou Němci „posílili“, v době zahájení viselsko-oderské operace 75 a půl divize, kdežto na východní frontě, kterou „oslabili“, operovalo proti nám 179 divizí. Tyto cifry mluví samy za sebe.
A nakonec, na závěr, aby bylo úplně jasno, dáme slovo ještě jednou Němcům.
„Vliv lednové ofenzívy, kterou podnikly sovětské armády od Visly, se okamžitě projevil na západní frontě. Již dávno jsme s obavami očekávali, že budeme muset přemístit svá vojska na východ, a teď jsme je přemisťovali s maximální rychlostí.“
To napsal účastník operace v Ardenách, bývalý velitel 5. německé tankové armády generál von Manteuffel.
…Tak začínal únor 1945. Hitlerovci „s maximální rychlostí“ přemisťovali vojska ze západní fronty na východní, aby zachránili své armády zdecimované ve viselsko-oderské operaci. Avšak my jsme se připravovali k novým operacím a bojům.
Německá opevnění před začátkem ofenzívy
Ženisté stavějí most přes Odru
Přeprava přes Odru
Maršál Koněv na velitelském stanovišti u generála Puchova
Útok
Mrtví a zajatí Němci