Český pochod Směr Praha…
Ludvík Svoboda
(25. listopadu 1895 Hroznatín[2] – 20. září 1979[3] Praha) byl československý voják a politik, účastník prvního a druhého odboje a v letech 1968–1975 sedmý prezident Československa.
Otakar Jaroš
Nadporučík Otakar Jaroš, který byl posmrtně povýšen na kapitána a jako prvnímu cizinci mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu. Českoslovenští vojáci u Sokolova nepustili Němce za linii řeky Mže a způsobili Němcům citelné ztráty, ačkoliv původně udávaných 19 tanků, 5 samohybných děl a 300-400 vojáků jsou podle některých historiků přehnaná čísla.
Antonín Sochor
V listopadu 1943 zahájila 1. československá brigáda útok na Kyjev a por. Sochor znovu vedl své muže do boje. Útok se zkomplikoval a rozhodování přešlo na střední důstojnický kádr. Antonín Sochor v těchto pro brigádu kritických chvílích jasně prokázal svoje velitelské schopnosti, rozhodnost, odvahu a statečnost. Spolu s tanky Josefa Buršíka a Richarda Tesaříka dosáhli Sochorovi samopalníci jako první břehů Dněpru.
Za statečnost v boji při osvobozování Kyjeva byl por. Antonín Sochor vyznamenán podruhé Československým válečným křížem 1939 a 21. listopadu 1943 mu pak byla udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR.
Richard Tesařík
Již v bitvě u Sokolova prokázal své vynikající vojenské schopnosti a za hrdinství v bitvě o Kyjev byl vyznamenán spolu s Antonínem Sochorem a Josefem Buršíkem titulem Hrdina Sovětského svazu. V bitvě o Dukelský průsmyk byl jako velitel tankového praporu těžce zraněn.
Josef Buršík
Po bojích u Sokolova absolvoval tankové učiliště a velel tankovému praporu. Jako jeden z prvních se probil do centra Kyjeva, za což byl v prosinci 1943 vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského Svazu. Se svým praporem prošel peklem východní fronty až do Prahy.
Vladimír Janko
(8. srpna 1917 Nosislav[1] – 14. března 1968 Praha[2]) byl český a československý odbojář, generálplukovník, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Spojenec Antonína Novotného, v roce 1968 spáchal sebevraždu.
Působil od začátku roku 1942 u československých jednotek na východní frontě (odvod do vojska 7. 2. 1942 v Buzuluku[1]). Organizoval výcvik a řízení bojů tankistů.
Arnošt Steiner
(12. ledna 1915 Třinec – 9. října 1982 Brno) byl český voják, plukovník a válečný hrdina, jenž se v rámci 1. československého armádního sboru pod velením Ludvíka Svobody zúčastnil všech bitev od Sokolova přes Kyjev, Bílou Cerkev, Žaškov a Duklu.Legendárním se stal zejména v bojích na Dukle při dobývání kóty 534 a Hyrowy hory, kdy si vydobyl přezdívku Železný Arnošt. Byl vyznamenán sedmi Československými válečnými kříži 1939, dvěma medailemi Za chrabrost před nepřítelem, Sokolovskou pamětní medailí a řadou dalších vojenských vyznamenání.
Vlasta Kadaňková
Nejmladší výsadkářka parabrigády. Narodila se 17. listopadu 1928 v Opočně, ale většinu svého předválečného života prožila v ruské Voroněži, kam její otec odešel pracovat do hutního závodu.
V červnu 1942 Antonín Kadaňka vstoupil do čs. jednotky v Buzuluku. Jeho dcera byla jako dobrovolník 4. ledna 1944 rovněž odvedena z celkem jednoduchého důvodu – uvedla falešné datum narození a ten podvůdek jí prošel…
V Jefremově byla zařazena mezi spojaře 1. paradesantního praporu, prošla spojařským i střeleckým výcvikem a absolvovala tři seskoky padákem. V září ji čekal s brigádou stokilometrový pochod do Karpat, kde výsadkáři prošli osmidenním krvavým bojovým křtem. Poté absolvovali přelet na povstalecké Slovensko.
Až v únoru 1945 skončila i pro Vlastu po přechodu fronty její čtyřměsíční zimní partyzánská kalvárie.
Jaroslav Vedral
Jde o jednoho ze dvou československých generálů, kteří padl na frontě v boji s nepřítelem, když během bojů o Dukelský průsmyk v rámci Karpatsko-dukelské operace na východní frontě jeho automobil dne 6. října 1944 najel na německou minu.
Marie Ljalková-Lastovecká
,roz. Petrušáková byla československá odstřelovačka a zdravotnice, jež bojovala na straně SSSR v druhé světové válce. Narodila se 3. prosince 1920 ve vsi Horoděnka ve Stanislavském okrese v Polsku v rodině volyňských Čechů Petrušákových. 1. března 1942 nastoupila tedy Marie Ljalková v Buzuluku u náhradní roty 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR.
Byla první československou ženou (společně s Vandou Biněvskou), která se jako odstřelovačka zúčastnila bitvy u Sokolova, a poté od podzimu 1943 do jara 1944 též osvobozovacích bojů na Ukrajině. V létě 1944 se vrátila do zdravotnických kurzů (absolvovala kurz řidiče sanitky), aby byla následně zařazena jako vedoucí zdravotnice 1. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR. S ním pak prodělala karpatsko-dukelskou a jaselsko-gorlickou operaci a zúčastnila se bojů o Moravskou bránu a v okolí Holešova. V průběhu dukelské operace byla zasažena střepinou do hlavy.
Karel Klapálek
Armádní generál Karel Klapálek (26. května 1893, Nové Město nad Metují – 18. listopadu 1984, Praha) byl český voják, příslušník československých legií v Rusku, československý vojenský velitel za 2. světové války.
Po vzniku protektorátu vedl Klapálek českobudějovickou pobočku Obrany národa, po jejím rozbití v květnu 1940 uprchl do zahraničí, do československého zahraničního vojska vstoupil 20. června 1940 v Bělehradě.Bojoval v řadách spojeneckých vojsk v Africe (mimo jiné jako velitel s hodností podplukovníka 11. československého praporu – Východního při obraně Tobruku). Pod jeho velením se podařilo Tobruk ubránit. Po skončení bojů v severní Africe odešel Klapálek do Velké Británie, kde působil u československé samostatné pěší, později obrněné brigády. V roce 1944 se dobrovolně přihlásil k československé jednotce působící v tehdejším SSSR. Účastnil se s 1. čs. armádním sborem karpatsko-dukelské operace.
Vanda Biněvská
,rozená Valentina, provdaná Vielošíková a později Lisková (27. září 1925 Umaň – 26. března 1991 Praha), byla česká odstřelovačka, hrdinka bojů na východní frontě druhé světové války a Slovenského národního povstání. Své první nasazení prodělala v bitvě u Sokolova v březnu 1943 jako pozorovatelka-odstřelovačka. Zlikvidovala zde několik nepřátelských průzkumníků a jednoho odstřelovače, avšak při následném ústupu utrpěla těžké podchlazení a omrzliny.
Oldřich Kvapil
Generálmajor Oldřich Kvapil, který se v době druhé světové války vyznamenal v bojích u Sokolova či Kyjeva a jehož prapor v roce 1944 po bitvě v Dukelském průsmyku jako první překročil československé hranice.