Autorka: Katarina Bönke
Autentické svědectví o záhadných transportech, skrytých dokumentech a mlčení, které přetrvává už 80 let.
Noční stíny na kolejích
Jaro 1945. Krvavý konec války byl v plném proudu, ale v horských údolích severních Čech to mělo jinou, tichou podobu. Na železniční trati mezi Tanvaldem, Velkými Hamry, Plavy a Železným Brodem se pod rouškou tmy pohybovaly zapečetěné nákladní vagony, o kterých se veřejně nikdy nemluvilo.
Podle pamětníka Františka Jandery, výhybkáře ve stanici Tanvald, projely koncem dubna 1945 několikrát vlakové soupravy s plombovanými vagony, doprovázené německými vojáky. „Měli maskované uniformy a mluvili tvrdým dialektem. Nikdo z místních s nimi nesměl mluvit. Na vagonech byly znaky SS a červené kříže, což bylo divné – nebyli to zdravotníci,“ vzpomínal Jandera v roce 1982 pro badatele Jaroslava Hofrichtera (citace dochována v rukopisu Neklidná léta na Jablonecku).
Co převážely?
Hypotéza první: Poklady z ukradeného umění
V regionu bylo během války zabaveno mnoho cenností – od židovského majetku po muzejní exponáty, zejména ze sbírek Turnova, Liberce nebo šlechtických sídel. Vagony mohly obsahovat umělecké kusy určené k úkrytu v horách, jak tomu bylo například v Rakousku (Altaussee).
Hypotéza druhá: Mrtví svědkové
Ze Smržovky, Josefova Dolu i Velkých Hamrů přicházejí svědectví o „smrdících vagonech s poklopci, které po průjezdu rychle odvezla nákladní auta SS směrem k Desné“. Někteří badatelé tvrdí, že mohlo jít o likvidaci svědků z táborů nucených prací nebo pochodů smrti, které probíhaly právě přes tuto oblast. Pamětník Emil Kučera v roce 1964 tvrdil, že v lese u Karlova našel mělký hrob s kostmi a zbytky uniforem – místo bylo do týdne zalesněno a uzavřeno.
Hypotéza třetí: Tajné dokumenty a zbraně
Jedna ze zpráv archivních techniků z 50. let (nalezena ve fondu ONV Jablonec) mluví o “papírech psaných švabachem, mapách a kazetách s kovovými destičkami“, které měly být objeveny při rekonstrukci železniční trati u Smržovky. Materiál odvezla StB a nikdy se znovu neobjevil.
Mizející lidé a podivná úmrtí
Téma doplňují příběhy lidí, kteří v době průjezdů vagonů záhadně zmizeli nebo náhle zemřeli. Například:
Václav Novotný, lesní z Desné, který údajně fotografoval podivné nakládání v lese – o týden později měl „spadnout do rokle“.
Jana K., pracovnice stanice Velké Hamry, zmizela po výslechu gestapem – nikdy nebyla nalezena. Mluvila předtím o tom, že „viděla věci, které vidět neměla“.
Josef Zámečník, strojvůdce z Tanvaldu, dostal po válce práci v Praze a jeho rodina už o něm nikdy neslyšela. Jeho kolega tvrdil, že „vezl poslední vlak s obsahem, který ho měl stát život“.
Mlčení a cenzura
Po válce bylo téma zcenzurováno. Během 50. let byly hlášení o nálezech vagónů, zapečetěných beden nebo zvláštního pohybu armády odevzdávány přímo StB. Mnoho zpráv bylo zařazeno do tzv. „Zvláštních archivů“ a později skartováno. I pamětníci si často „už raději nic nepamatovali“.
Zůstaly stopy?
Místní amatérští badatelé se stále domnívají, že v lesích nad Tanvaldem či Desnou zůstávají zakonzervované vchody do umělých šachet nebo zasypaných tunelů, kde by se část nákladu mohla nacházet. Nález několika německých plomb, úlomků papírů s razítky a zrezivělých kovových kazet byl zdokumentován v roce 1993 skupinou badatelů z Jablonce, ale místo bylo opět překryto.
Mlčící krajina s nezodpovězenými otázkami
Konec války na Tanvaldsku nebyl jen o vítání Rudé armády. V horském kraji plném lesů, skal a skrytých cest se odehrály události, které dodnes vzbuzují otázky. Zapečetěné vagony, zmizelí svědci, utajené dokumenty. Mlčení, které může skrývat víc, než si troufáme připustit.