Jana S.
Počátkem května 1945 znamenala porážka berlínského uskupení nepřítele úplný kolaps německé armády a rozsáhlou kapitulaci sil wehrmachtu v západní Evropě, zatímco na sovětsko-německé frontě některé skupiny německých vojsk nadále kladly odpor v naději, že se dostanou zpod úderů Rudé armády a vzdají se anglo-americkým jednotkám. Na území Československa byla soustředěná skupina armád „Střed“ generála polního maršála Schörnera a část skupiny armád „Rakousko“ (Ostmark) generálplukovníka Rendulice.
Plzeňské povstání
4. května obsadili Američané Poběžovice, Hostouň a Horušany, den poté se objevili v Domažlicích, Horažďovicích, Stříbře, Klatovech a Tachově. V průběhu 6. května obsadili i Mariánské Lázně a území od Klatov až k Písku. Téhož dne dorazili Američané také do Plzně.
Příjezdu amerických a vzápětí i belgických vojáků předcházela spontánní revoluce Plzeňanů. V ranních hodinách 5. května došlo v Plzni k živelným lidovým akcím, které přerostly v povstání. Lidé přepadávali jednotlivé německé vojáky, aby se zmocnili jejich zbraní. Při střelbách padly první oběti z řad povstalců.
Po desáté hodině pronikla skupina lidí do budovy radnice a němečtí starostové Wild a Sturm byli zajištěni povstalci. Obsazen byl také plzeňský vysílač, který byl předtím využíván především velitelem německé bezpečnostní policie majorem Schiefelbeinem.
Ve větších městech v kraji byly ustaveny Revoluční národní výbory (RNV). Mezi těmito místy byla Plzeň, Rokycany, Zbiroh, Kralovice, Plasy, Blovice, Přeštíce, Dobřany, Klatovy, Sušice, Kdyně, Domažlice a Nepomuk. Během čtyřiadvaceti hodin od začátku povstání byly ustaveny národní výbory téměř ve všech vesnicích na českém západě.
Povstalcům se podařilo obsazení hlavních plzeňských závodů. Ze Škodovky vyjely na pomoc povstalcům tři tanky s československými vlajkami. Jeden z nich však byl bez ochranné kopule. To se stalo osudným pro jeho osádku. V Nerudově ulici zahájili po ní fašisté palbu z oken bývalé německé obchodní akademie.
Německá posádka v Plzni byla početná (měla asi pět až sedm tisíc mužů) a byla velmi dobře vyzbrojena. Naproti tomu čeští povstalci v Plzni měli od začátku značný nedostatek zbraní. Za této situace přistoupili povstalci k vyjednávání s německým velitelem generálem von Majewskim. Jednali s ním člen RNV K. Křepinský a generál J. Kloud. Majewski jim sdělil, že vojska internoval do kasáren a nezahájí boj, pokud nebude vyprovokován. Sdělil také, že je ochotný vydat Plzeň, ale že čeká na rozkazy z Prahy. Zároveň si kladl pro RNV nepřijatelné podmínky (vedly k oslabení pozic povstalců a posílení pozic Němců).
Generál Kloud vyslal do Klatov delegaci k americké armádě s prosbou o rychlou pomoc. Spojky narazily na první americké vojáky za městem Klatovy. Informovaly velitele americké jednotky o situaci v Plzni a tlumočily žádost plzeňského RNV, aby Američané pokud možno urychlili postup na Plzeň. V noci na 6. května americký velitel vyzval telefonicky německé velitelství ke kapitulaci. Německé velitelství odpovědělo, že špatně slyší a žádalo, aby americký parlamentář přijel do Plzně. Poté americký velitel řekl, že o dalším postupu rozhodne ráno po hlášení českého velitele o bezpečnosti silnice Plzeň-Klatovy. Žádal, aby silnici projeli spolehliví motocyklisté a nahlásili, zda je silnice bezpečná. Potom dal telefonovat do Přeštic, že budou zítra zabrány.
Mezitím jednal por. Nechanický s velitelem uskupení německých vojsk u Kozolup. Ten již byl informován o tom, že 5. května v deset hodin dopoledne bude podepsána kapitulace všech vojsk podřízených maršálu Kesselringovi. Mezi ně patřila i 7. německá armáda operující v západních Čechách. Tato skutečnost však nebyla až dosud v Plzni známa.[1]
Příchod amerických jednotek do Plzně
Americké jednotky postupovaly v průběhu 6. května velmi rychle, protože se již nesetkávaly s organizovaným odporem německých vojsk. Jako první přijeli 6. května v 8:15 hodin na plzeňské náměstí Republiky od Skvrňan příslušníci 16. pancéřové divize a brzy na to i jednotky 23. a 38. pluku 2. pěší divize. Její součástí byl 17. střelecký prapor osmi set belgických dobrovolníků, zformovaných v Lutychu a zařazených do americké armády.
Hned v ranních hodinách zajali Američané bez odporu na 3 000 německých vojáků. Setkali se jen s ojedinělou zákeřnou střelbou zfanatizovaných nacistů (např. z věže bartolomějského kostela na náměstí Republiky), při níž byl zraněn jeden americký voják. V téže době podepisoval generál von Majewski kapitulační listinu, napsanou vlastnoručně na kus papíru plk. Perkinsem. Krátce nato se von Majewski zastřelil.
Velitel V. sboru americké armády vydal 6. května v 15 hodin nařízení, jímž byl zakončen postup jednotek po dosažení linie Karlovy Vary-Plzeň. Americké jednotky svým urychleným postupem do Plzně v posledních dnech války zabezpečily vojenské výsledky povstalců Plzeňska, kteří odvážně zahájili 5. května ozbrojený boj proti okupantům.
Revoluční národní výbor v Plzni zveřejnil 6. května 1945 výzvu »Na pomoc bojující Praze«. Občané Plzně na výzvu reagovali bleskově. Jen na Chodském náměstí v Plzni se shromáždilo na dva tisíce dobrovolníků. Velení USA bylo z české strany požádáno o zapůjčení automobilů pro přepravu dobrovolníků do Prahy a také o některé zbraně. Velení americké armády nejenže takovou žádost odmítlo, ale odjezd dobrovolníků na pomoc Praze zakázalo.
7. května dorazilo do Plzně 150 příslušníků naší západní brigády, kteří byli další den přesunuti do Kyšic. Zde netrpělivě vyčkávali, zda jim velitelství americké armády, jemuž tehdy podléhali, umožní odjet na pomoc bojující Praze. Ale svolení se nedočkali.
Velitelství amerických jednotek od počátku zasahovalo do vnitřních záležitostí našeho státu.
Plzeňský rozhlas např. vyhlásil hned první den 6. května před 15. hodinou nařízení amerického velitele, v němž se mj. přikazovalo:
„Starostou města byl jmenován Václav Hrbek, zaměstnanec města Plzně, který jmenuje své spolupracovníky. Velitelem policie byl jmenován Ladislav Mixa. Oba jsou odpovědni za pořádek veliteli pancéřové armády. Odevzdejte ihned zbraně, výbušniny – i policie a vojsko – fotoaparáty a vysílací stanice na revírech policie. Telefonní i telegrafní styk je uzavřen. Vydávání novin bylo zastaveno“.
Další kroky, které americké vojenské velení v Plzni nařídilo a realizovalo:
- Bylo zakázáno vydávat a rozšiřovat české noviny a české informační letáky.
- Americké velení neustále opakovalo a kontrolovalo své nařízení, že německým důstojníkům se nesmí nic stát, protože jsou pod americkou kontrolou.
- Americké velení zakazovalo činnost Národních výborů jako orgánů nové lidové moci. To bylo v rozporu s Košickým vládním programem, který byl schválen 5. 4. 1945.
- Vyhláška amerického velitelství ve Strakonicích ze dne 9. 5. 1945 (č.j. 6684): Okresní hejtmani »budou provádět všechna nařízení amerického vojska a to do té doby, dokud nová česká vláda nebude uznána vládou USA…«. Podobné vyhlášky byly v dalších městech.
Bombardování Plzně
Při popisu konání amerických jednotek na území Československa nemůžeme nezmínit americké bombardování našeho území. Po Jaltské konferenci tří vítězných mocností, která byla ukončena 11. února 1945 a kde byla schválena deklarace o osvobozené Evropě, docházelo k leteckým útokům na československá města, na které můžeme pohlížet jako na sporné, podivné útoky. Spojenecká letadla přelétávala Škodovku mnohokrát v letech 1943 a 1944 a nezpůsobila zbrojnímu průmyslu v českých zemích téměř žádné významné škody. Zato bohužel trpěli civilisté (např. v dubnu 1943 při britském útoku „na Plzeň“ bomby dopadly na Dobřany, kde zahynulo více než 250 lidí ). V závěru válečného zápolení, kdy již bylo Německo na pokraji vojenského zhroucení, začala americká a britská letadla soustavně bombardovat nejdůležitější hospodářské objekty naší země.
Při bombardování Plzně 17. dubna 1945 byla zničena železnice a zahynulo až 850 osob, včetně desítek dětí. Kromě nádraží padaly bomby na části obytné čtvrti Doubravky, Roudné, celou Jatečnou kolonii a také Plzeňské pivovary. Tehdy zemřela také učitelka Květoslava Zajícová ze základní školy na Habrmannově náměstí společně s 38 dětmi. Při rekonstrukci Habrmanova náměstí v 90. letech, byl vysazen strom – lípa – pojmenovaný Květa – po učitelce.
25. dubna 1945 se uskutečnilo poslední masové bombardování Plzně, výsledkem kterého a následných požárů bylo zdevastování 70 % celého areálu Škodovky včetně strojního vybavení. Mimo závod bylo zničeno 339 domů, dalších 229 domů bylo těžce poškozeno. Američané bombardovali předtím také Nové Zámky, Nitru, Pardubice, Zlín, Prahu a další místa. Americké bombardování na konci války nemělo žádný strategický význam z hlediska dokončování válečné porážky fašistického Německa.
Škola před bombardováním a po bombardování
Celkem padlo na území Československa 116 amerických vojáků.
Neměli bychom zapomenout také na oběti těch, kteří položili své životy za národní svobodu v době květnového povstání v Plzni. Nejstarší obětí byla Anna Šimrová, jíž bylo 71 let, a nejmladší patnáctiletý student Jaroslav Roztočil. V ulicích padli během bojů nebo pod palbou zákeřných nacistických fanatiků Josef Benda, Miloslav Fux, Jaroslav Dufek, Antonie Hašková, Josef Holub, Josef Jahn, Jindřich Křečan, Jaroslav Strádal, Karel Tikal, Václav Trnka, Václav Vileta a Anna Žilinová.
[1] Vojtěch Laštovka „Plzeň v boji proti fašismu“
Dobové dokumenty
Obr. č. 1
10. května 1945 vydal Američany dosazený okresní hejtman Hanousek ve Strakonicích na jejích příkaz vyhlášku s č. j. 6685, v jejímž 4. a 5. bodě nařizoval: 4. Důstojníci německé armády, kteří se pohybují na zdejším území ve vozidlech německé armády, pracují v souhlase s velením americké armády při vzdávání se vojenských formací a smějí proto používat při jízdách německých vozů a šoférů. Jejich pohybům nesmí být bráněno a obyvatelstvo se vyzývá, aby se zdrželo jakýchkoli projevů nebo násilností vůči nim. 5. Německým důstojníkům, kteří se vzdali americké armádě, jsou ponechávány pobočné zbraně. Obyvatelstvo se vyzývá, aby vzalo toto opatření americké armády na vědomí a zdrželo se jakýchkoli projevů kritiky.
Obr. č. 2
Telegrafické hlášení Ministerstvu vnitra: Dne 24. května sdělil telegraficky okresní Národní výbor v Českém Krumlově, že město Český Krumlov jest v rukou nacistických oddílů a na hoře Kleti jsou německé vojenské formace, které hrozí dalšími vojenskými akcemi. Okupační americké vojenské oddíly odmítají zákrok. O tom činí se sdělení za účelem urychleného dalšího opatření a podání zprávy.
Obr. č. 3
Na Klatovsku nařídil americký velitel obvodu Charles H. Reed ihned po svém příjezdu zvláštní vyhláškou, že „Až do ustavení řádné Československé vlády a vydání rozhodnutí spojeneckých mocností o osudu uprchlíků a osob bez domova nesmí být jednotlivci přemísťováni z místa svého nynějšího pobytu, ať jsou české, německé nebo jiné národnosti. Nikdo nesmí býti vykázán ze svého bytu bez zvláštního povolení amerického vojenského velitelství. Každý, kdo by kohokoli obtěžoval nebo komukoli hrozil v úmyslu, aby ho přiměl k vystěhování, bude přísně potrestán.“
Obr. č. 4
Lékařská zpráva k tělu zabité patnáctileté Marie Klímové
Obr. č. 5
Zpráva bezpečnostní policie v Klatovech o zavraždění patnáctileté Marie Klímové americkým vojákem.
Marie Klímová byla dopravena americkým červeným křížem do Klatov, kde po operaci zranění podlehla. Rodiče dívky udali, že dcera byla 6. května 1945 kolem 11. hodiny na silnici při návratu z kostela postřelena americkým vojákem a neznámo kam odvezena. Svědkem tohoto případu byla kamarádka zemřelé Klímové a bratr kamarádky.
Klímovi vypověděli, že u zraněné dcery byli, Američané ji na místě ošetřili a odvezli ji sanitním autem neznámo kam. Po dceři pátrali, avšak s nezdarem. Teprve 4. června byli vyrozuměni Červeným křížem, že jejich dcera zemřela v klatovské nemocnici a tam také na hřbitově pohřbena. Z tohoto důvodu přijeli 6.6. do Klatov, kde podle předložené fotografie poznali svoji dceru Marii.
Obr. č. 6
Oznámení 22.8. 1945 o napadení a okradení americkým vojákem muže z Prahy, který se nacházel v Plzni. Voják se Jindry Václava zeptal, jestli je Čech a když ten řekl, že ano, tak ho voják popadl za krk a ústa a začal s ním lomcovati. Vzápětí na to přiběhli ještě další dva američtí vojáci, povalili ho na zem a začali ho tlouci. Když muž volal o pomoc policii, tak se vojáci dali na útěk. Po útěku vojáků muž zjistil, že mu odcizili z náprsní kapsy kabátu 3000 K a jeden zlatý prsten.
Obr. č. 7
Napadení mužů americkými vojáky poté, když se američtí vojáci zeptali mužů, zda jsou Češi.
Obr. č. 8
Zpráva čs. vojenské misi u americké armády o incidentech amerických vojáků, při nichž bylo zraněno 17 osob a zabita 1 osoba
Obr. č. 9
Odpověď vojenské mise u americké strany čs. národní bezpečnosti k incidentům amerických vojáků – vesměs ve stylu „pátrání bylo bezvýsledné“
Obr. č. 10
Vyhláška: Okresní hejtmani okresů Strakonice a Písek jsou autoritami veřejné správy, uznanými americkým vojskem pro tuto dobu, a všechna oficiální nařízení amerického vojska byla a budou prováděna jejich prostřednictvím do té doby, až nová česká vláda bude organisována a uznána vládou americkou
Obr. č. 11
6. září byla do plzeňské nemocnice přivezena Fr. Hrbáčková s průstřelem břicha. Svému zranění ještě tentýž den podlehla. Byla postřelena americkým vojínem, který přišel do kavárny Vídeňka pro pití s napřaženou pistolí.
Obr. č. 12
Hlášení zvláštního oddílu o situaci v Plzni
Obr. č. 13
Provolani čislo l. „ …Kazdy… musí pokracovati ve vykonavaní svých nynejsich povinosti a uposlechnouti narizeni vydana mymi polnimi veliteli… Armadni general Dwight D. Eisenhower, Vrchni Velitel Spojeneckych Expedicnich sil
Obr. 14
Zpráva policejního komisaře o zásazích Američanů do odsunu. Místo Rakušanů, jak bylo určeno, byli nejdříve odvezeni Němci, aniž by mohla být Čechy prováděna jakákoliv kontrola.
