1. kapitola – Julius Fučík: REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE. 24.4.1942 byl v Praze GESTAPEM zatčen český protifašistický bojovník a národní hrdina Julius Fučík. Popraven byl 8.9.1943 v Berlíně. K uctění jeho památky a památky všech bojovníků, kteří padli v boji za osvobození naší vlasti od fašismu, si nyní připomínáme Fučíkovo nesmrtelné dílo, které dojalo a oslovilo miliony čtenářů po celém světě. To dílo nese název Reportáž psaná na oprátce, a nikdo a nic, žádné špinění, kal a splašky plné lží mu nemohou ubrat na jeho hořké kráse a syrové autentičnosti. Neboť je to perla, která mezi rozličnými novinářskými skvosty těžko hledá sobě rovnou… Ve znělce byla použita skladba B.Martinů: Památník Lidicím. Tato skladba rovněž zazní na konci 1. kapitoly.
2. kapitola – UMÍRÁNÍ – Julius Fučík – REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE.
3. kapitola – Cela 267 – Julius Fučík – REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE – „…Miloval jsem život a pro jeho krásu šel jsem do pole. Miloval jsem vás, lidé, a byl jsem šťasten, když jste mou lásku opětovali, a trpěl jsem, když jste mi nerozuměli. Komu jsem ublížil, odpusťte mi, koho jsem potěšil, zapomeňte! Ať smutek nikdy nepatří k mému jménu. To je má závěť pro vás… Žil jsem pro radost, umírám pro radost a byla by to křivda, kdybyste mi na hrob postavili anděla žalu.“ Ve znělce byla použita skladba B.Martinů: Památník Lidicím a B. Smetany: Jiřinková polka.
4. kapitola – „Čtyřstovka“ – Julius Fučík – REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE – „…Podívaná na lidi, jejichž svědomí utrpělo, je strašnější než podívaná na lidi tělesně zmučené. A máš-li oči omyté smrtí, jež kráčela kolem, a máš-li cit zjitřený zmrtvýchvstáním, vycítíš i beze slov, kdo zakolísal, kdo snad i zradil nebo kdo právě kdesi v koutečku duše přemýšlí o tom, že by snad nebylo tak zle, kdyby si trochu ulevil a vydal třeba jen nejposlednějšího ze spolubojovníků. Ubozí slabí! Jako by to byl ještě život, byl-li zaplacen životem kamaráda!…“ Na obrázku: Jaroslav Klecan, zvaný „Mirek“.
5. kapitola – 1.část – Postavy a figurky
5. kapitola – 2.část – Postavy a figurky I – Julius Fučík – REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE. „…V tomhle stavu žijeme tu všichni. Dnes, před měsícem, před rokem, stále jen obráceni k zítřku, v němž je naděje. Tvůj osud je zpečetěn, pozítří budeš zastřelen – ach, co se však zítra může stát! Jen ještě zítřka dožít, zítra se může všecko změnit, je to přece všecko tak labilní, ano, kdoví, co se už zítra může stát. A zítřky míjejí, tisíce padají, pro tisíce už není příštího dne, ale živí žijí dál neměnnou nadějí: zítra, kdoví, co se už zítra stane…“
6. kapitola
7. kapitola – 1. část – Postavy a figurky II
7. kapitola – 2.část – Postavy a figurky II – Julius Fučík – REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE. „…Neboť lidská povinnost neskončí tímto bojem a býti člověkem bude i dál žádati hrdinného srdce, dokud lidé nebudou zcela lidmi.“…“…Ti lidé žijí a pracují venku, protože jeden muž na Pankráci plnil svou lidskou povinnost.“…“…Zapamatuj si je pro příklad. Pro příklad člověka, který má hlavu na pravém místě. A především srdce.“
8. závěrečná kapitola – Kousek historie